Den, kdy si nevěsta a ženich řeknou své ano, se pojí s mnoha dávnými zvyky a tradicemi. Myslíte si, že je znáte všechny a víte, co znamenají? V dnešním článku se podíváme na ty nejznámější a řekneme si, odkud pocházejí a jaký je jejich význam. Házení rýže, únos nevěsty či zametání střepin. Poznejte s námi pozadí těch nejoblíbenějších svatebních zvyků a tradic.
Běžné svatební tradice jako rozloučení se svobodou, házení kytice či únos nevěsty zcela jistě znáte. Slyšeli jste už ale o pověrách spojených s květnovou svatbou? Víte, proč se zvykne říkat „do roku a do dne“, kdo peče svatební koláče, proč se na novomanžele hází rýže a kdy se tančí řidový tanec?
Dodnes často používaný termín „do roku a do dne“ pochází z dob, kdy nevěstě hledali ženicha rodiče. Zásnubám předcházelo vyjednávání mezi rodiči ženicha a nevěsty. Ti se většinou dohodli na věně i na datu svatby – obvykle se musela konat přesně do roka. Ovšem nikdy ne dříve než za půl roku, protože svatební přípravy vyžadují dostatek času.
- Svatební tradice a zvyky před obřadem
Existuje spousta zvyků a tradic, které se odehrávají ještě před svatbou. Snad nejznámějším zvykem je samotná žádost o ruku. Hodně věcí v dnešní společnosti se postupem času mění, některé však zůstávají tak jako kdysi. I dnes je proto zvykem, že zásnubní prsten vybírá a na ruku partnerky navléká její partner.
Přečtěte si naše tipy, jak vybrat zásnubní prsten
Dalším zvykem, který se praktikuje dodnes, je rozdávání svatebních oznámení. To může probíhat buď osobně, poštou, nebo elektronicky. Dnes už není ničím výjimečným, pokud příští manželé zavěsí své svatební oznámení na sociální sítě. Na rozdíl od osobního předávání je to poměrně neosobní, nicméně v dnešním rychlém světě praktické.
Kdysi bylo zvykem, že oznámení roznášeli partneři společně se svatebními koláčky, které obvykle pekla máma nevěsty. Nikdy by je neměla péct sama nevěsta – přivolalo by to totiž neštěstí. I tento zvyk se na některých vesnicích zachoval dodnes.
Pozor, nepleťte si svatební oznámení s pozváním na svatbu. Oznámení slouží k tomu, aby ženich s nevěstou oznámili svému okolí, že se rozhodli říct si ano. Na svatbu dorazte až poté, co obdržíte pozvánku, ve které bude uvedeno, kde a kdy se obřad koná.
Po zásnubách většinou následuje loučení se svobodou. Rozloučení se svobodou pro nevěstu mají na starosti družičky, loučení pro ženicha zase plánují jeho mužští přátelé. I tato svatební tradice je poměrně stará, její kořeny sahají do dob starověkého Řecka. Tento přechodový rituál se spojoval s přechodem ze svobodného života k životu společnému.
Loučení se svobodou se začalo slavit již v 5. století př. nl. l. ve starém Řecku ve městě Sparta. Místní vojáci zvykli připravovat hostinu budoucímu ženichovi, se kterým si připíjeli na jeho zdraví. V minulosti se rozloučení se svobodou konalo noc před svatbou, to se však časem změnilo. Nikdo přece nechce strávit svatební den unavený či s bolestí hlavy.
- Tradice a zvyky během svatebního dne
Tradic, které jsou spojeny se dnem D, máme nespočet. Únos nevěsty, výkupné, čepčení či rozbíjení a následné zametání porcelánu – to vše má svůj důvod. Svatební den měl odjakživa na starosti starší, který se staral o zábavu i celý průběh večera. Dnes bychom ho mohli přirovnat ik svatebnímu koordinátorovi.
Jeho úkolem bylo dohlížet na dodržení všech svatebních tradic a zvyků, které nesměly během obřadu chybět. Společně s ženichem šel zeptat od rodičů nevěstu, takzvaná odebírka nevěsty od rodičů, a následně se s budoucími manžely pobral na obřad, kde se staral o všechny svatebčany. Hosty nabízel koláči či alkoholem a doprovázel je všemi svatebními rituály.
Proč by měla mít nevěsta něco starého, nového, půjčeného a modrého? Mít na sobě něco starého znamená nechat za sebou svůj starý život. Něco nového symbolizuje novou životní etapu a něco půjčeného má do manželství přinést hojnost. Modrá barva symbolizuje čistotu a věrnost.
Cesta z domu nevěsty na místo konání svatby se kdysi neobešla bez únosu nevěsty, za kterou musel budoucí manžel zaplatit „únoscům“ výkupné. Únos nevěsty je součástí svatebních zvyků dones, avšak k únosu nevěsty již nedochází během dne, ale v pozdějších večerních hodinách.
Názory na něj se mezi lidmi značně liší. Zatímco někdo ho považuje za zábavný zvyk, jiný ho vnímá negativně. Je dobré, aby se jednotliví aktéři předem dohodli, zda chtějí únos zařadit do svatebního programu. Může se totiž stát, že namísto příjemné zábavy tato aktivita spustí lavinu problémů a hádek. Nejednou se totiž stalo, že nevěstu nikdo nehledal, protože její manžel si nevšiml, že ze svatby zmizela.
A kde se tento zvyk vlastně vzal? Existuje několik verzí. Ta nejznámější říká, že únos nevěsty je tzv. přechodový rituál, který odkazuje na odloučení nevěsty od rodičů a přechod k novému manželskému životu.
Dodnes trvajícím zvykem, bez kterého si svatbu zřejmě nikdo neumí představit, je výměna snubních prstenů. Tento zvyk má symbolizovat trvalou a pevnou volbu, jakou volba životního partnera rozhodně je. A kde se nosí obroučka? Snubní prsteny se tradičně nosí na prsteníčku levé ruky, která je blíže k srdci. Naši předkové věřili, že na této ruce se nachází také žila lásky.
Objevte širokou nabídku snubních prstenů
Víte, co se skrývá pod zažitým slovním spojením „dostat chlapa do chomouta“? Jakmile si nevěsta s ženichem vymění svatební obroučky, muž je v chomoutu. Kdysi bylo zvykem, že po tomto aktu výměny mu jeho kamarádi navlekli koňský chomout, tedy část postroje, čímž mu dali najevo, že už není cesty ven. Manželka zase dostala do rukou bič, což znamenalo, že otěže odteď drží ona. Romantičtějším zvykem je vypuštění svatebních holubů štěstí, které má symbolizovat předání své svobody partnerovi.
Tradicí, která provází novomanžele během vycházení z kostela, je házení květin či rýže. Házení rýže na novomanžele jim má zaručit štěstí, hojnost a mnoho dětí v manželství. Obhazování okvětními lístky květin je zase starým zvykem, kterým se kdysi lákala bohyně plodnosti a hojnosti.
Hlučným a dodnes velmi oblíbeným zvykem je rozbíjení porcelánových talířů. Následné společné zametání manželů má být první zkouškou jejich vzájemné spolupráce. Jeden dostane do rukou koště, druhý lopatku a společnými silami musí rozbité střepy pouklízet. Střepy symbolizují štěstí a hluk, který se ozývá při rozbíjení, má zase od manželů odhánět špatné síly.
To, jak se bude manželům dařit ve společném životě, má prověřit i druhý zvyk, kterým je společné jezení polévky. Společný talíř také odkazuje na sdílení, které by ve vztahu mělo nastat po svatbě. Třetí zkouškou vztahu novomanželů je společné krájení dortu. To poukazuje na to, že manželé by u sebe měli stát celý život. Měly by si být oporou a vzájemně si vždy pomáhat.
Házení svatební kytice dnes už mnoho žen nepraktikuje, protože si své květiny chtějí usušit a odložit. Přesto jde o milou tradici, která symbolizuje předání štafety další dámě. Přítomné ženy se seřadí vedle sebe, nevěsta se otočí zády a hodí jejich směrem kytici. Ta, která ji chytí, postaví se jako další před oltář.
Svatba v máji, nevěsta na máry, říkalo se kdysi. Podle této lidové pověry měl jeden z dvojice, která měla svatbu v květnu, brzy odejít na druhý svět.
Nad ránem, když svatba končí, novomanželé se postupně loučí s hosty. Při této příležitosti by měli dát každému krabičkui s výslužkou. Následovat by měla první společná svatební noc. Ovšem snad každý novomanželský pár nám dá za pravdu, že po protančené noci unavení padnou do postele a spí do dalšího večera. Ještě před tím by však manžel neměl zapomenout na přenesení nevěsty přes práh společných dveří. Tento zvyk symbolizuje vstup do společného manželského života.
Pokud vás brzy čeká svatba, tak se nemusíte ničeho bát. Určitě vše zvládnete!